Promlčecí lhůta a doba u dluhu

Promlčení dluhu je ideálním příkladem toho, že právo nahrává bdělým. Při vymáhání pohledávek je ideální začít co nejdříve, protože není možné vymáhat pohledávky do nekonečna. Šance na úspěšné vymáhání dluhu s postupem času klesá a po uplynutí promlčecí doby dluhu je jeho splacení čistě na dlužníkovi. Jak to tedy přesně s promlčecí lhůtou je?

Promlčení je oslabení nároku věřitele, nicméně nejedná se o jeho zánik. Majetkové právo nemůže soud věřiteli přiznat, pokud se věřitel nedomáhal zaplacení dlužné částky v promlčecí době. Dlužník smí u soudu namítnout promlčení a tím přestává být promlčené právo tzv. vynutitelným právem. Je možné promlčení zástavního práva, promlčení směnky, promlčení exekuce a dalších.

Promlčenou pohledávku nicméně věřitel může žalovat i po promlčecí době. Soud poté vydá platební rozkaz a pokud dlužník nezareaguje, platební rozkaz nabyde právní moci a může být nařízena exekuce. Po těchto úkonech již dlužník nemůže vznést námitku na promlčení. Jaká jsou ale pravidla promlčení dluhu?

Pravidla promlčení dluhu

Soud nemůže dlužníka poučovat či nabádat k tomu, aby vznesl námitku na promlčení. Nicméně pokud dlužník tuto námitku vznese, soud se jí musí zabývat a případně žalobu zamítnout. Soud také nemá povinnost dohledávat, či upozorňovat dlužníka, že je jeho dluh již promlčený. Pokud dlužník nevznese námitku na promlčení, věřitel může svůj dluh vymáhat i po skončení promlčecí doby.

Kdy je dluh promlčen? Podle občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Strany si ale mohou stanovit kratší, nebo delší promlčecí lhůtu než stanoví zákon. Ta se počítá ode dne, kdy mohlo být právo uplatněné poprvé. Nejméně jeden rok, nejvíce patnáct let.

Promlčecí doba se přeruší v průběhu soudního řízení a pokud bylo právo rozhodnutím soudu přiznáno, či uznáno dlužníkem. Existuje-li pravomocný platební rozkaz nebo rozsudek soudu, tak se právo věřitele promlčí za 10 let. To znamená, že exekuci je možné nařídit až do stáří 10 let rozsudku. V 10leté promlčecí lhůtě se obecně promlčuje právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.

Promlčení směnky

Směnka je cenný papír, jehož podepsáním vzniká dlužníkovi závazek uhradit danou částku věřiteli v určitý den a na určitém místě. Musí být vystavena písemně a údaje, které musí obsahovat, určuje zákon. Dlužníkův slib o zaplacení není spojený s jakoukoliv další podmínkou, tudíž je možné i promlčení směnky.

K promlčení směnky dochází po uplynutí promlčecí lhůty a řídí se také pravidly promlčení dluhu.. Směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve 3 letech ode dne splatnosti směnky. Promlčecí doba opět přestane běžet, když věřitel zahájí soudní vymáhání směnky. U směnek platných „na viděnou“ se platnost směnky, podle zákona, stanovuje na rok po vystavení a tom okamžiku také začíná běžet tříletá promlčecí lhůta.

Promlčení exekuce

Cílem exekuce je vynucení jisté povinnosti v případě, že nebyla dobrovolně splněna. Nejčastěji se exekucí vymáhá peněžní dluh, je tedy nezbytně nutný pro zahájení exekuce. První soudní rozhodnutí ze začátku zkoumá, zda opravdu dluh existuje a do kdy je nutné ho uhradit. Jeho výsledkem je vymahatelný exekuční titul. Po dalším nedobrovolném splnění může proběhnout druhý soud pro nařízení exekuce.

Dle občanského zákoníku, nastává promlčení exekuce po uplynutí tříleté promlčecí lhůtě. Uzná-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za 10 let od uznání. V této desetileté lhůtě musí být zahájena exekuce a pokud se tak stane, musí probíhat do úplného splacení dluhu. Zákon nestanoví žádnou maximální délku trvání exekučního řízení. Samotná exekuce se pak řídí exekučním řádem.

Promlčení zástavího práva

Promlčecí doba zástavního práva běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. To znamená ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávy ze zástavy. Ztráta tohoto nároku se pojí pouze s promlčením zástavního práva, kdy ho už nelze vykonat. Promlčení zástavního práva se musí řídit obecnými pravidly promlčení dluhu.

Zástavní právo není považováno za právo majetkové, spadá tak pod obecné ustanovení Občanského zákoníku, tudíž podléhá běžné tříleté promlčecí lhůtě. Tato obecná promlčecí lhůta může být změněna tím, že nastaly zákonem předpokládané důvody pro to, že pohledávka se promlčuje za deset let. To se vztahuje například k situaci, že právo bylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo bylo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše.

Zastavení exekuce

Současně je vedeno nespočet protiprávních exekucí. Lidé se často mylně domnívají, že se proti nařízení exekuci již nemohou nijak bránit. Nicméně na obranu proti exekuci není ani po jejím nařízení pozdě. Proti exekuci se dá účinně bránit a lze ji pozastavit z jistých důvodů:

• nemajetnost dlužníka
• promlčení
• neplatný rozhodčí nález
• postižení věcí vyloučených z exekuce
• srážka z příjmu dlužníka
• nepřiměřená exekuce
• vymáhaný dluh byl částečně uhrazen

Nově jsou nyní zastanevy tzv. marné exekuce. Jde o případy exekucí, které jsou vedeny pro částky nižší než 1 500 Kč bez příslušenství a ve kterých se nedaří vymoci žádné plnění. Jsou tedy dlouhodobě bezvýsledné. Zastavení takových exekucí může věřitel předejít tím, že složí u soudního exekutora stanovenou zálohu.

S pomocí internetu lze zjistit, zda je exekuce protiprávní, či zda může být pozasatvena. Aplikace zhodnotí situaci a pokud bude možné exekuci napadnout, sestaví přímo návrh na zastavení exekuce. Tyto návrhy lze volně nalézt na internetu ke stažení. Ty stačí pouze vytisknout a zaslat na příslušný exekutorský úřad.

Zastavení exekuce pro nemajetnost a promlčení

Zastavení exekuce pro nemajetnost a promlčení exekuce jsou častými situacemi. Moment, kdy dlužník nevlastí žádný majetek, ze kterého by mohla být uspokojena pohledávka věřitele, je v praxi častým důvodem pro zastavení exekuce. Znamená to, že výtěžek nepostačí ke krytí nákladů. O zastavení exekuce pro nemajetnost může rozhodnout exekutor nebo exekuční soud. Návrh na zastavení může podat i dlužník (povinný).

Kdy je možné zastavit exekuci pro nemajetnost dlužníka?

• dlužník (povinný) nemá žádný příjem, či je jeho příjem nižší než nezabavitelné minimum
• dlužník nemá žádný majetek, jehož prodejem by bylo možno alespoň z části uspokojit pohledávku
• předpoklad, že se dlužníkova situace v dohledné době nezmění
• exekutorům se nepovedlo vymoci žádnou významnější částku
• dlužník nežije v domácnosti s osobou s běžým příjmem

Návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost musí být formálně správně a je k němu potřeba doložit všechny tvrzení v návrhu průkaznými argumenty. Například pokud dlužník nemá žádný příjem a je odkázaný pouze na sociální dávky, měl by doložit potvrzení o výši a době vyplácení sociálních dávek. Návrh musí být opatřen vlastnoručním podpisem a všemi doklady prokazující tvrzení.

Promlčení a prekluze

Prekluze má za následek zánik práva jeho neuplatněním v propadné době, to znamená, že právo přestává existovat. Promlčení a prekluze jsou podobné úkony, nicméně prekluze, na rozdíl od promlčení, nastává pouze tam, kde je zákonem stanovená předem. K prekluzi, tedy zániku práva, je třeba splnění následujících dvou předpokladů:

• uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty
• nevykonání práva v této lhůtě

Prekluze nastává, pokud právo nebylo v předepsané lhůtě platně vykonáno. Může se jednat například o podání návrhu na zahájení soudního řízení, nebo i řízení u orgánu veřejné moci. Prekludovat mohou majetková i osobní práva, nicméně pouze v situacích, která výslovně určuje zákon.

Hlavním rozdílem mezi promlčením a prekluzí je to, že v důsledku promlčení se právo pouze oslabuje a případně zaniká nárok na jeho uplatnění. V případě prekluze právo zcela zaniká a jeho plnění se považuje jako plnění bez právního důvodu. V jeho důsledku vzniká nárok na vrácení poskytutých hodnot jakožto bezdůvodného obohacení.

Další rozdíl mezi promlčením a prekluzí spočívá v tom, že zatímco promlčení soud zohlední jen na základě výslovné námitky dlužníka, k zániku práva v důsledku prekluze je soud povinen přihlédnout i z úřední povinnosti. Tedy i když účastním výslovně nenamítne existenci prekluze. Dužník se proto nemusí prekluze nijak zvlášť dovolávat na rozdíl od promlčení.

Příklad prekluze

Občanský zákoník používá prekluzi na různých místech. Zde je pár příkladů prekluze:

• Právo odmítnout dědictví
• Právo uplatnit u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru
• Právo, aby soud rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku
• Právo nájemce na způsobilý byt po nastěhování
• Právo obchodního zástupce na zvláštní odměnu
• Právo na zrušeí smlouvy vyplývající z neúměrného zkrácení

S prekluzí se lze setkat i v rámci daňového práva. Prekluze daně znamená, že finanční úřad již nemá pravomoc daň vymáhat. Příklad prekluze je i ve správním právu. Stejně jako trestné činy, i u přestupků se běžně mluví o promlčení. Ve skutečnosti je tím myšlena prekluze přestupku, ke které dochází v souladu se zákonem o odpovědnosti za přestupky po třech až pěti letech.

Kdo platí dluhy po zemřelém?

Smrt člověka nemá za příčinu zánik jeho závazků. Zanikají pouze závazky, k jejichž splnění je třeba osobního přínosu (např. namalování obrazu). Dědictví bohužel vždy není jen o nabytí majetku či bohatství. Do dědictví spadají i nesplacené dluhy zemřelého. Jestliže zemřelý nezanechal závěť, ve které by uvedl právoplatné dědice, nastupuje zákonná dědická posloupnost. Dědic je tedy i ten, kdo platí dluhy po zemřelém.

Spousta lidí řeší dědictví dluhů prostřednictví toho, že se vzdají nároku na veškeré dědictví. Nemusí se tak potýkat s problémy při splácení dluhů a vymýšlet, jakou formou nabýt bohatství například formou prodeje nemovitosti.

Až do ukončení dědického řízení žádný pozůstalý nemá povinnsot splácet dluh. Dluh je součástí dědictví, takže o jeho splacení bude rozhodnuto stejně, jako o naložení s veškerým majetkem zemřelého. Dochází poté ale k převodu povinností zemřelého na pozůstalé v plném rozsahu. Dědic musí uhradit zemřelého dluhy i nad rozsah nadbytého dědictví, to znamená, že musí dluh splatit i ze svého majetku, bude-li třeba.